„Statečnost se ukrývá tam, co sídlí naše vůle.“ Zuzka, bývalá nadějná učitelka angličtiny a společenských věd, jejíž hvězda po letech za katedrou úplně vyhasla, jak sama říká, se před lety chopila nůžek, látek a nití a začala tvořit. „Zjistila jsem, že když začnu šít, ocitnu se v jiném časoprostoru, kam za mnou nikdo nemůže. Naprosté flow.“ První modely jí pod rukama vznikaly už na základní škole po ránu, kdy před odchodem zjistila, že „nemá co na sebe“. Dnes šije v Zuzana Hrdinová Krejčovství s péčí a láskou zakázkové kousky, letos představila také svou vlastní značku nadčasových kousků Civil Clothes z měkoučkého merina.
Cestou ke statečnosti je podle Zuzky odhodlání. „Pokud si jsem jistá, že je něco správně, že tak to má být, musím za tím jít.“ Odhodlání a podpora blízkých byly hnacím motorem k celkové změně kariéry. Ač byla práce učitelky na gymplu v očích okolí záslužná, jednoho dne se přistihla, že jí už bere víc, než dává. „Když dělám něco, co úplně nechci, bere mi to sílu. Čím jsem starší, tím je to horší, ale o to víc se snažím tomu předcházet. Někdy je to hodně těžké, obzvlášť když byl člověk vychovaný být hodná holka.„
Krok z pomyslné jistoty do nových vod látek a šití byl velkým vystoupením z komfortní zóny. Jak se nebát jít za svým snem a udělat v životě velké rozhodnutí, které třeba ne všichni v okolí schvalují a podporují? „Ubezpečit samu sebe, že to, co chci, je to pravé. Může to být hodně těžké, může to chvíli trvat, může to být impulzivní rozhodnutí, ale jsem přesvědčená, že když to přijde, každý to pozná. Myslím, že každý, kdo žije svůj sen, tak trochu jinak září. A všichni, kteří ho mají rádi, to musí vidět. Nakonec určitě!“
Jak Zuzana vnímá statečnost? „Jako touhu prosadit to správné a pravdivé i přes osobní nepohodlí či ztrátu.“ Inspirativní ženou v jejím životě jí byla prateta, sestra Ildefonsa z Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, známé zkráceně jako boromejky. „Prateta měla neskutečnou kombinaci humoru, moudrosti, sebejistoty, lásky a víry. Je mi hrozně líto, že jsem s ní nestrávila víc času a neuměla lépe německy, naše filozofické debaty by byly přesnější.“
Jaká je ta nejstatečnější věc, kterou Zuzka v životě udělala? „Když jsem v sedmé třídě napsala do literární soutěže esej kritizující komunistický režim. Psal se rok 1987 a byl z toho hrozný průšvih,“ vzpomíná. „Nejstatečnější jsem se ale cítila, když jsem šla poprvé na porodní sál.“
Jaké moudro by Zuzana předala ostatním ženám? „Chtěla bych být moudrá a vzletná, ale mě osobně poslední dobou hodně pomáhá „Ono se to nepo…“.
Kde se můžete se Zuzkou seznámit?
