Jaroslava

10.06.2021

"U velkých výher jsou i velké prohry, ty jsou někdy horší než celý porod, nehledáš chyby v ničem jiném než sama v sobě." Jaroslava, ročník 1937, oslaví letos v létě 84. narozeniny. Její život by vydal na román, přitom se sama za statečnou nepovažuje. Během druhé světové války přišla o tátu, bylo jí necelých šest let. "Mamince ve dvě hodiny v noci spadl budík," vzpomíná Jaroslava na noc, kdy následkem tragické nehody její otec zemřel. "Musela jsem vyrůst, všichni jsme museli, jinak by to s námi maminka nezvládla," vypráví. "Byla jsem taky bojovník a řekla jsem, co mám na srdci, pěkně od plic. Lvice se ve mně nezapře." V sedmi letech už hlídala své mladší sourozence i sousedovic děti, těžká doba ji naučila zodpovědnosti.

"Moje maminka je na celém světě to nejvíc, hned pod Bohem. Říkala mi, ať neberu život tak moc vážně a nedělám stejnou chybu, jako ona," vypráví. Jaroslavina maminka se musela jako velmi mladá postarat sama o svých pět dětí, nejmladší dcera se jí narodila jako pohrobek. O manžela přišla ve 31 letech. "Maminku jsem nikdy neviděla spát, když jsme usínali, seděla na verpánku, opravovala boty a zpívala si. Všechny děti nám ji záviděly, pro nás to bylo nejkrásnější usínání." Jaroslavin otec byl švec, během války se ale řemeslem neuživil, proto šel pracovat na nádraží, kde při překládání zbraní přišel o život. "Máma nesmí zapomínat na své zdraví. Když umře táta, umře chleba. Když umře máma, umře všecko."

Ptám se Jaroslavy, koho považuje za hrdinu. "Hrdina? Manžel mé nejmladší sestry," jednoznačně odpoví. "Mrtvička jí částečně ochromila a bez pomoci se o sebe nepostará. Její manžel jí pomáhá s hygienou, oblékáním, napeče a navaří, vypere. Všechno se na stará kolena naučil a nikdy si nestěžuje. To je pravá láska."

Kdy se Jaroslava cítila ve svém životě nejstatečnější? "Když se mi narodily děti. To je strašný vítězství nad životem, který se nedá popsat ničím. V tu chvíli, kdy se narodí ten malej červíček, tak jsi hrdinka. Narození dítěte je vždycky ta největší výhra ženy." Pro Jaroslavu byly děti smyslem života a mateřství splněným snem. "Všem rodičům bych chtěla vzkázat, že nic hezkýho netrvá věčně. Koukejte si proto vážit dětí, dokud jsou doma. Uteče to jako voda." Jaroslava je trojnásobnou matkou, sedminásobnou babičkou a pětinásobnou prababičkou. "Lidem bych chtěla říct, aby nezačínali s dětma a rodinou, dokud na to nejsou zralí. Nám do mladého manželství taky všichni kecali, ale to nás zocelilo ještě víc. S dědou jsme byli morálně na výši, hodně jsem se díky němu zklidnila a spolu jsme otevřeli vrátka do života, která bychom sami neotevřeli."

Jaroslava si nepřála zveřejnit své příjmení ani tvář, její přání proto respektujeme.